Rychlý kontakt

Děkanství
Masarykovo nám. č.p.75
547 01 Náchod

farnost.nachod@tiscali.cz
+420 491 428 355

P. Zdeněk Kubeš, děkan
+420 737 383 752

P. Jiří Jakoubek, kaplan
+420 720 206 260

P. Václav Hejčl, výpomocný duchovní
+420 776 283 073

Kaple Navštívení Panny Marie na Lipí

Tato kaple byla dostavěna a posvěcena v roce 1903, před několika lety tedy oslavila stoleté výročí.


Co všechno tomu předcházelo a jak k tomu došlo, zaznamenal kronikář, jehož vyprávění je datováno 31.12.1916.


Tam, kde se nyní nachází kaple, za časů, kdy se v Lipí nacházel pouze dvůr s několika chaloupkami, stávala prastará hrušeň, která měla v koruně vyhnilou prohlubeň. Hrušeň bývala velmi úrodná a nesla drobné, ale velice chutné ovoce, které když dozrálo, takřka najednou spadlo.


V čp. 4 bydlela velice zbožná panna, veliká ctitelka Rodičky Boží. Často chodívala na pouť do Vambeřic, kde zase při jedné pouti viděla na krámku krásně vyřezávanou sošku Panny Marie. Zdálo se jí, jako by se na ni P. Maria usmívala. Chtěla si sošku koupit, ale neměla u sebe dost peněz a nikdo jí nechtěl půjčit. Vrátila se domů bez sošky, ale neustále na ni myslela a jakmile měla dostatek ušetřeno, ihned se opět vypravila do Vambeřic. Obávala se, že již sošku prodali, ale k její veliké radosti tam soška ještě stála. Pospíchala s velikou radostí domů, kde ji postavila na oltáříček, ozdobila, konala u ní pobožnosti a měla ji ve veliké úctě.


Jednoho dne šla okolo hrušně a všimla si prohlubně. Hned ji napadlo dát tam sošku. Prohlubeň byla přesně jako by ji někdo udělal pro sošku na míru. Ozdobila ji a ponechala ve stromě k veřejnému uctění. Všichni si sošku oblíbili, scházeli se u ní k pobožnostem a Rodičku Boží prosili o pomoc ve všech nesnázích. Dokonce ji považovali za zázračnou.


Když vypukla sedmiletá válka s Pruskem, vojáci pustošili a vypalovali vesnice.Lidé utíkali do lesů, kde se ukrývali.Tak i obyvatelé z několika lipských chaloupek utíkali do úkrytů až za Peklo i ona zbožná panna vzala svůj skromný majetek a utíkala. Cestou si vzpomněla na sošku a aby ji vojáci nezneuctili, vrátila se pro ni. Svázala ji do ranečku a vždy v noci konala pobožnost a prosila o ochranu. Jednoho dne se ráno probudila a sošku nenašla. Ptala se ostatních lidí, prosila, kdo ji vzal, aby ji vrátil, ale nikdo o ní nevěděl. S pláčem se vracela domů, protože jí nic již netěšilo a když šla okolo hrušně a uplakanýma očima se podívala nahoru, soška stála na svém místě, ozdobená čerstvými květinami. Padla na kolena a dlouho a vroucně se modlila. Tu si povšimla, že od Náchoda přišla jakási žena, která si klekla vedle ní a také se modlila. Poté vyprávěla, že brzy ráno šla ze Sendraže do Náchoda nakoupit něco k jídlu a cestou se modlila, aby P. Bůh odvrátil vojnu. V Pekle přebrodila Olešenku a přišla k lesu na kopeček. Tu si všimla, že má v sukni nějaký předmět a když se podívala, k jejímu velikému úleku vypadla na zem soška, v níž poznala P. Marii z lipské hrušně. Proto jí zvedla, políbila, odnesla do prohlubně ve stromě a ozdobila čerstvými květinami. Když se pak lidé z lesa vrátili domů, nechal majitel dvora zavolat obě ženy a ty musely vše několikrát vypravovat.


V místě, kde byla nalezena soška, vypučel planý růžový keř a to zaznamenal současný kněz do kroniky, kde se o tom lidé dočetli v r. 1855, když byl v Náchodě děkanem P. Josef Regner a kaplanem P. Josef Černý. Na tom místě byl postaven a slavně posvěcen kříž.


Když byly za císaře Josefa II. zrušeny kostel sv. Michaela a plhovská kaple, zvonek z této kaple koupila obec Lipská a ta jej chová doposud. Je vysoký 0,255m, v prúměru měří 0,300 m, je bez uch a nese nápis „ IESUS MARIA IOSEF 1718“, pod tím je ornamentální pás a na věnci je reliéf Kalvárie.Chtěli jej zavěsit na hrušeň, ale ta již byla velmi chatrná, proto bylo dohodnuto, že postaví malou zvoničku. Hrušeň byla pokácena, rolníci svezli kámen, darovali dříví na vazbu a zvonička byla hned postavena. Dřevěné dveře, obrácené k východní straně, byly vždy zavřené pouze na petlici. Soška byla postavena do jednoho výklenku, do druhého byla později pořízena soška sv. Jana Nepomuckého. Dle pamětníků sloužila zvonička i ke krátkodobému ustájení dobytčete.


Takto zvonička fungovala až do roku 1836, kdy již byla natolik zchátralá, že jí bylo třeba opravit. Dřevěné zárubně dveří byly vyměněny za kamenné, zvonička se vydláždila, dal se prkenný strop a na prkně byl vymalován velký obraz Navštívení Panny Marie. Sošku opravili, oblékli do pěkných šatů, koupili dřevěné svíce a tak z pusté zvoničky vznikla příjemná kaplička, o kterou se starali hlavně mládenci a panny a vždy v měsíci květnu a v oktáv sv. Jana Nepomuckého se zde konaly pobožnosti.


Až do roku 1873 byla soška v sešlém stavu, Ježíšek neměl korunku, Panna Maria měla ulomenou levou ruku. Jednou po májové pobožnosti se nabídla Alžběta Špuláková, že nechá sošku opravit na své náklady. Ihned ji odnesli na Plhov k řezbáři Josefu Baršíkovi, který ji opravil. Pořídili jí nové šaty, nechali udělat skleněnou skříň, koupili kovové svícny a tak ji zpět postavili do kapličky.

Avšak i tato kaplička léty scházela a čím dále tím víc lidí usilovalo mnoho roků o postavení nové, větší kaple, zejména pan Karel Vítek. Vždy však byla řada odpůrců, kteří výstavbě nové kaple nepřáli. Až v roce 1902 dal tehdejší starosta Josef Škoda z čp. 12 při honební schůzi návrh, že se peníze utržené z honu, které se jindy rozdělily, ponechají na stavbu nové kaple, dále že se udělá každým rokem sbírka po vsi a až se sežene dostatek peněz, započne se se stavbou kaple.

Tato slova byla velmi vítána, pan Karel Vítek, jakožto dovedný zedník, se ujal řízení stavby a sám pracoval zdarma. Zavázal se, že co živ bude, vezme kapli pod svou ochranu, protože to byla jeho mnohaletá touha. Sešlo se množství milodarů, pamatovali sousedé, mládenci i školní mládež. Hned po svatodušních svátcích se počala bourat stará kaplička. Zvonek zavěsil pan Václav Mervart z čp. 45 na protější lípu a začal se svážet materiál a kopat základy. Pak byl slavnostně za přítomnosti obecního zastupitelstva a výkonného výboru, jehož předsedou byl pan Josef Hanuš, usazen základní kámen, při jehož poklepání kladívkem řekl starosta Škoda : „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, potom poklepal Josef Hanuš se slovy: „ Vše pro čest a chválu Boží“. Pak začala stavba každého dne. Stavitelem byl Jan Svoboda. Tak byla kaple dostavěná r. 1903 a v na jaře r. 1904 byla kaple uvnitř vymalována J. Štěpánem z Plhova, oltář zhotovil Josef Uherek z Náchoda, svícny a lampu darovali mládenci a panny a ostatní dodal kaplan P. Josef Vojtěch.


Protože měla být kaple zasvěcená Navštívení P. Marie, stanovil se den posvěcení kaple na 1. neděli v červenci. Přestože nebyl oltářní obraz ještě zhotoven, svolil pan děkan P.František Pecka, aby byla kaple v tento den posvěcena a odevzdána službám Božím. Prozatím byl zapůjčen obraz jiný. Ihned začaly přípravy. Chyběl i oltářní kámen, který měl být dodán z Biskupství v Hradci Králové, proto byl zapůjčen z Náchoda z oltáře sv. Rodiny. Byly upraveny všechny cesty, každý měl nové šaty, drůžičky v bílém, postavená slavobrána, po obou stranách od čp. 12 až ke kapli břízky, na každém domku vlál červenobílý prapor. V 9.00 a v 9.30 h zahlaholil zvonek na znamení, že za dvě hodiny bude na oltáři obětovaná nejdražší oběť mše svaté a že již od Náchoda přijíždí duchovenstvo. Slavný průvod kráčel v čele s křížem a korouhvemi za zpěvu písně Tisíckrát pozdravujem Tebe až na Draha za Dubnovi přivítat duchovenstvo. Po příchodu ke kapli říkala drůžička Anna Řeháková z Bůčku panu děkanovi krásnou prosbu, aby ve jménu Božím kapli vysvětil a děkovala mu za všecku pastýřskou péči a drůžička Milada Roušavých mu dala krásnou kytici. Tak byla kaple vysvěcena nejprve zvenčí, pak stařeček Karel Vítek podal panu děkanovi klíč a ten ji vysvětil i zevnitř, z kazatelny zaznělo kázání a poté oba kněží obětovali Nejsvětější oběť. Při pozdvihování bylo po kapli slyšet tichý pláč radosti. V 15 h zahlaholil opět zvonek, aby svolal věřící ke svatému požehnání.


Teprve 20. července r. 1904 obdržela kaple nový obraz. Ten byl na oltář zasazen a slavnostně posvěcen i s oltářním kamenem na svátek sv. Anny dne 26. července. Byl to radostný den obzvláště pro všechny lipské Anny.


Po vysvěcení kaple neměla soška vhodné místo. Asi rok stála na stole v opuštěném stavu a když měla být v kapli mše svatá, musela být odstraněna. Josefa Smrčková se nabídla, že ji k sobě vezme a tak u ní zůstala po celých 8 roků. To však těžce nesli mariánští ctitelé, že v tak velké kapli není pro ni vhodného místa. Až konečně roku 1915 před posvícenskou slavností byla opět postavena na krásný oltářík k veřejnému uctění.


Sošku znovu obarvil Jaroslav Valtera z čp.74.


Starý prkenný obraz byl zavěšen vzadu za oltářem. Sochy ze staré kaple Božské srdce Páně a srdce Panny Marie byly postaveny po stranách na oltáři a sochy sv. Václava a sv. Floriána ve výklenku postranního oltáře. Čtyři dřevěné svícny jsou na půdě kaple, stará křížová cesta se rozprodala.
Tolik kronikář z 31.12.1916.


V pamětní knize o obci Lipí v letech 1916 – 1998 je záznam kronikáře Josefa Kacálka, že v r. 1939 byla kaple u příležitosti opravy znovu vysvěcena.


V r. 1954 prováděli sami věřící údajně největší a nejnákladnější opravu kaple do té doby, pouze fasádníci byli zjednáni. Na staveništi se to brigádníky jen hemžilo, všichni pomáhali s nadšením.


V r. 1968 byla prováděna oprava věže kaple pod vedením tehdejšího náchodského duchovního správce P. Žáka.


V r. 1988 byly provedeny následující práce: nová elektroinstalace, oprava omítek uvnitř i venku, zhotoveno dřevěné modřínové obložení stěn uvnitř, vymalování, renovován oltář, nové okapy a oplechování, nátěr střechy a věžičky, na kterém měl velkou zásluhu náchodský kaplan P. Karel Moravec. Nápis nad oltářem provedl Josef Králíček, bývalý lipský občan. Celkem bylo odpracováno 1315 hodin, materiál stál cca 5,000,- Kč, hodnota díla byla vyčíslena na 26 tis. Kč.


V r. 1995 oslavila kaplička 93 let Místní věřící zorganizovali sbírku na její opravu, bylo vybráno 33 tis. Kč. Oprava však stála 43 tis. Kč, proto 10 tis. přispělo Město Náchod. Jednalo se zejména o zhotovení izolace, vykopání větracího kanálu podél zdiva zvenku,opravu omítek a výmalby, utěsnění a nátěr dveří a oken. Práce začaly v dubnu a ukončeny byly v červnu t.r. Poutní mši sv., která připadá na první neděli v červenci, sloužil P. Josef Tajchl.


Posvícení připadá na neděli v září před svátkem sv. Václava.


V květnu r. 1994 došlo k vykradení kapličky. Když se lidé sešli k májové pobožnosti se mší sv., o této smutné události se dozvěděli. Stalo se to v noci. Zmizely cenné sošky z oltáře, které byly nahrazeny sádrovými různých provedení. Pachatelé nebyli dodnes odhaleni a ani vzácné předměty se dosud neobjevily.

Lipí