Rychlý kontakt

Děkanství
Masarykovo nám. č.p.75
547 01 Náchod

farnost.nachod@tiscali.cz
+420 491 428 355

P. Zdeněk Kubeš, děkan
+420 737 383 752

P. Jiří Jakoubek, kaplan
+420 720 206 260

P. Václav Hejčl, výpomocný duchovní
+420 776 283 073

Svátost křtu

Popis

Křest je první a základní svátostí, kterou může člověk přijmout a kterou Kristus nabízí všem pro věčný život. Je tedy branou k životu a Božímu království. Křtem se člověk stává součástí těla církve a získává možnost spoluúčasti na Kristově kněžství. Křest je vždy spojen s vírou a obrácením a vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, které činí člověka křesťanem. Pro tento charakter nemůže být křest opakován; kdo byl pokřtěn, byl pokřtěn jednou provždy. Odpuštěním všech hříchů pozdvihuje člověka z přirozeného stavu k vznešenosti adoptivního dítěte Božího a činí jej novým stvořením z vody a Ducha svatého. Proto všichni křesťané mají obřady křtu v největší úctě.


Součástí obřadů je také exorcismus a mazání olejem, který je znamením síly. Křtí se vodou, která je symbolem života a čistoty a má význam očištění člověka od hříchů a pomazává svatým křižmem (vonným olejem posvěceným od biskupa), kterým se pomazávali kněží, proroci a králové a zde je znamením „pomazání“ Duchem svatým. Působením Ducha svatého je křest obmytím, které očišťuje, posvěcuje a ospravedlňuje. Řádným vykonavatelem křtu je biskup, kněz a jáhen. V případě nutnosti může křtít každý (s podmínkou, že chce konat to, co koná Církev) - a to litím vody na hlavu kandidáta křtu se slovy: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“.

Příprava na křest

Uvedení do křesťanského života se uskutečňuje třemi svátostmi: křtem, který je začátkem nového života; biřmováním, které jej posiluje; a eucharistií, která živí učedníka Kristovým tělem a krví, aby se jednou stal druhým Kristem. Svými velikonocemi otevřel Kristus prameny křtu všem lidem. Církev slavila a udělovala svatý křest ode dne letnic. K přijetí křtu je způsobilý každý člověk, a to pouze člověk dosud nepokřtěný. Pro svou závažnost je před samotným obřadem křtu nutná doba přípravy (ta je možná ještě před narozením dítěte), kterou stanoví duchovní správce. Důvodem je církev, která předává a živí víru, kterou přijala od apoštolů. Stát se křesťanem vyžaduje projít cestu uvedení do křesťanského života v několika úsecích. V ní musí být obsaženy některé podstatné prvky: ohlášení slova, přijetí evangelia, které vede k obrácení, vyznání víry, křest, vylití Ducha svatého, přistoupení k svatému přijímání. Proto je nejpřednějším úkolem příprava křtu a křesťanská výchova. Církev potřebuje záruku, že tato víra bude zachována a prohlubována. V případě křtu malých dětí se za tuto zodpovědnost zaručují především rodiče a kmotr, protože oni jsou prvními zvěstovateli Krista pokřtěného dítěte.

  • Je vhodné vybrat jméno dítěte podle některého světce či světice, kteří se stávají i patronem křtěného.
  • Kmotři – mají být schopnými a ochotnými oporami nově pokřtěných na cestě křesťanským životem. Jejich úkol je opravdovou církevní službou.
  • Křest je obřad, který může být vykonán samostatně, nebo je začleněn do mše svaté.
  • Bílý šat (křestní rouška) znamená, že pokřtěný se „oblékl v Krista“.
  • Křestní svíce znamená, že Kristus nově pokřtěného osvítil.

Katechumenát

Již od počátku církve je křest dospělých běžnější tam, kde se evangelium hlásá teprve nedávno. Katechumenát (příprava na křest) zaujímá v takovém případě důležité místo. Protože je uvedením do víry a do křesťanského života, má připravit k přijetí Božího daru ve křtu, v biřmování a v eucharistii. Proto trvá delší dobu, kdy katechumen projeví touhu dát se poučit a dobou zrání. Kromě toho jsou určité stupně, po nichž katechumen postupuje, ve kterých se obrací k Bohu, chce se stát křesťanem a církví je přijat za katechumena (žadatelé veřejně oznamují církvi svůj úmysl). Období po vstupu do sboru katechumenů je dobou katecheze spojené s příslušnými obřady a končí zařazením mezi čekatele křtu. Toto období může trvat i několik let. Další období je většinou krátké a příprava na přijetí svátostí obyčejně splývá s postní čtyřicetidenní přípravou slavení velikonoc – v této době probíhají skurtinia, která mají dvojí účel: odhalit a odstranit slabosti a posílit to, co je ušlechtilé, silné a svaté. Skurtinia jsou zaměřena k osvobození od hříchu a ďábla a posilují víru v Krista. Katechumenům se také svěřují poklady církve: čekatelům církev svěřuje prastaré dokumenty víry a modlitby, tj. Vyznání víry a modlitbu Páně. Poslední období je většinou spojeno s dobou velikonoční a je to upevňování pout se společenstvím věřících. Podle starobylého zvyku církve nemá být dospělý pokřtěn bez kmotra, a ten by měl být přítomen aspoň v závěrečných obřadech katechumenátu a při udílení křtu, aby dosvědčil víru svého kmotřence.